Vzpomínka na budějovické pivo
Vzpomínky býv. příslušníka 8. střeleckého pluku K. Täubla na budějovické pivo v posledním roce války:
Koncern února r. 1918 stažen prořídlý 8. střelecký pluk z fronty na Mt. Sisemollo do Tridentu. 23. února převzal velení našeho III. praporu major Schlacht po přehlídce v nádvoří kasáren Madruzzo. V noci na 24. února opouštíme Trident.
Sestavení vlaku bylo následující: za lokomotivou a služebním vozem osobní, vytopený vůz pro důstojníky, pak vagon se sudy budějovického piva pro důstojnickou menáž a v dalším voze mužstvo batalionsštábu. Pěkná sebranka. Důstojničtí sluhové, ordonancové, sanita a telefonisti. Dále mužstvo jednotlivých kompanií, kuchyně a praporní vozba. Jelo se, aniž kdo věděl kam. K večeru dojeli jsme do stanice Wörgl, křižovatky železnic v sev. Tyrolsku. Zde přepojena lokomotiva s důstojnickým vozem k opačnému konci vlaku tak, že pořadí se změnilo. V předposledním vagoně jsme byli my, od štábu, a v posledním voze to dobře vyleželé budějovické. Každý z nás trpěl touhou po dobrém moku, zvláště když na vyživovacích stanicích krmili nás slanečky a sušenou zeleninou.
Vlak zahnul s námi do Bavor a bylo všeobecně míněno, že jedeme na francouzskou frontu. Situace se však nezměnila a my jako politicky nespolehliví jeli do Haliče honit Zelené kádry. Projeli jsme Solnohradem, Linec, Vídeň, Přerov, Krakov atd. a denně vzrůstala chuť na blízko dosažitelné pivo.
Umluveno, že až se setmí, vyvalíme soudek do našeho vagonu.
27. února po poledni byla ve stanici Rzeszów menáž: polenta, slaneček a po něm velká žízeň. Nečekalo se tedy na setmění, ale než se kdo nadál, byl „tuplák" v našem vagoně naražen. To byl požitek; už dávno jsme nepili tak dobré české pivo! A na herinka zvlášť chutnalo i kamarádům od deváté kumpanie z vedlejšího vozu. Za Jaroslawí vyhozen během jízdy prázdný sud do Sanu a večer v Přemyslu už zločin prozrazen. K pivu dána stráž, (ti hrozně nadávali, neboť u sudů bylo zima) a v Sassówě, kde jsme zůstali posádkou, vyšetřování. Vina rozdělena dle oddílů. Myšlenku pivo zcizit vzal na sebe telefonista, sud přinesli saniteráci, ordonancové dávali pozor, pivo vypili všichni a prozradil to důstojnický sluha. Původci odsouzeni k zostřenému vězení a všichni dohromady potrestáni zaplacením sudu. Neboť náš velitel rozhodl, když už obsah jsme vypili, — jako polehčující okolnost uznal velkou žízeň, že měli jsme aspoň prázdný sud vrátit. A tak nám patřičný obnos stržen při nejbližší výplatě žoldu!
Brzy na to jel kamarád B., frajtr od sanity, do Čes. Budějovic na dovolenou a v kanceláři tamního pivovaru tuto událost vypravoval. Než se z dovolené vrátil, došly na adresu našeho praporu 2 sudy budějovického piva s přáním dobrého pochutnání! Jeden v náhradu důstojnické menáži a druhý žíznivému mužstvu batalions-štábu. Tenkrát byly sudy, ovšem prázdné, vděčně vráceny!
