K.u.K. IR 91

Prvním pohřbeným vojákem na nově zřízeném vojenském oddělení městského hřbitova u sv. Otýlie byl 5. listopadu 1914 28letý Gustav Karall, který zemřel v budějovické rezervní nemocnici o dva dny dříve. Pocházel z maďarského Waresdorfu a byl příslušníkem 18. honvédského pěšího pluku. Do konce roku dosáhl počet pohřbených vojáků rovných 46. S dalšími válečnými lety se jejich počet stále zvyšoval. Roku 1915 to bylo 116 vojáků, roku 1916 již 277, roku 1917 271 a roku 1918 dokonce 417 pohřbených vojáků. Největší nápor zažil městský hřbitov v říjnu 1918, kdy zde bylo pochováno 85 vojenských osob. Po skončení války ale vojáci v Českých Budějovicích umírali dál. Vraceli se z front v žalostném zdravotním stavu, nakaženi nemocemi nebo ranění. Těsně po válce navíc začala i v Českých Budějovicích řádit španělská chřipka, která si vyžádala ve městě a okolí i mnoho civilních obětí. Začali se navracet čs. legionáři, také řada z nich zemřela krátce po návratu. Během roku 1919 bylo na městském hřbitově pochováno ještě 149 vojenských osob, roku 1920 dalších 51, roku 1921 13 a roku 1922, kdy se na vojenském oddělení přestalo pohřbívat, ještě posledních 9 vojáků. Tím posledním byl 7. července 1922 Jan Thurn od dělostřeleckého pluku 105. Za celou dobu fungování vojenského oddělení zde byli pohřbeni vojáci nejrůznějších národností Rakousko-Uherské monarchie od rozličných vojenských jednotek. Mezi nimi je například 79 příslušníků českobudějovického pěšího pluku 91, nebo také c. k. válečný pilot Franz Polichovsky, pochovaný 5. listopadu 1918. Pohřbíváni zde byli ale také váleční zajatci – Srbové, Rusové a Italové. Zápisy v knize pohřbů byly psány německy a docházelo bohužel ke komolení a poněmčování některých jmen. I když i v Českých Budějovicích proběhl státní převrat 28. října 1918, teprve od 7. listopadu 1918 je kniha pohřbů psána česky. Prvním pohřbeným čs. legionářem se zde stal 7. ledna 1919 František Šula. Pocházel z Veselé u Rokycan (narozen 23. června 1894). 16. září 1916 byl zajat na italské frontě a 26. dubna 1918 přijat k 23. pluku italských legií. 5. ledna 1919 zemřel v českobudějovické záložní nemocnici na tuberkulózu.⁸⁰ Poněkud záhadný pohřeb proběhl 20. listopadu 1918, kdy se u zemřelého vojáka nepodařilo zjistit identitu. Stal se tak pod hrobovým číslem 865 jediným neznámým vojínem na městském hřbitově.

            Níže uvedený seznam zahrnuje záznamy z knihy pohřbů o 1 349 vojenských osobách. Na ploše vojenského oddělení založeného v listopadu 1914 bylo pohřbeno 1 113 z nich. Již od listopadu 1914 byli někteří vojáci pochováváni také v novém oddělení XIV u hrobky rodiny Dlouhých. Není jasné, podle jakého klíče byli někteří rakouští vojáci pohřbíváni zde a jiní na oficiálním vojenském oddělení. Drtivá většina válečných zajatců byla pohřbena právě v oddělení XIV a od ledna 1918 byli v této části hřbitova pohřbíváni výhradně zajatci. Mimo to byli někteří vojáci pohřbeni i v jiných civilních částech hřbitova, většinou v rodinných hrobkách, pokud pocházeli z Českých Budějovic. Těla některých vojáků byla po určitém čase exhumována a přepohřbena do rodných měst a obcí. Do uvolněného hrobového místa byl po několika dnech pohřben jiný voják. V některých případech byli do knihy pohřbů zapsáni i zemřelí vojáci, kteří zde měli také být pohřbeni, ale nakonec k tomu vůbec nedošlo. V takovém případě je v kolonce „číslo hrobu“ zapsáno skutečné místo pohřbení. Oddělení XIV bylo znovu využíváno od listopadu 1944 do května 1945 německou brannou mocí, která zde za tu dobu pochovala 160 svých příslušníků. Dnes stojí na místě hrobů z první i druhé světové války v oddělení XIV betonová kolumbária. Náhrobky vojáků na oficiálním vojenském oddělení z roku 1914 byly odstraněny v 60. a 70. letech minulého století a plocha byla upravena jako rozptylová loučka. Ostatky vojáků zde ale zůstaly. Z původní podoby vojenského pohřebiště se tak dochoval jen centrální pomník padlým z roku 1938 od Jaroslava Bendy.

Příjmení            Křestní     Věk    Dat.pohřbu    Jednotka           č. hrobu

2. ČÁST