Válečná cesta Josefa Trávníčka (LIR 29)
Byl jsem odveden roku 1912, jako aktivní vojín jsem narukoval do Č. Budějovic. Po výcviku mě přidělili do poddůstojnické školy pluku 29. Dále jsem prodělal telegrafní školu až do 25. dubna 1913. Od 1. května jsem byl odeslán do Korutan k 4. pluku do města Mauken. Zde jsem prodělal výzvědný kurz hlídek na italských hranicích. Pak mě přidělili k vozatajstvu, kdež jsme učili tahat mladé koně. Zde mě jeden kůň zasadil podkovami ránu do zadní části těla. Musel jsem do nemocnice. Odtud jsem přišel do Budějovic a pak jsem se dostal domů. Při vypovězení mobilizace jsem musel k svému pluku. Dne 18. srpna 1914 jsme jeli do pole – bojiště u Ruské Ravy. Dne 28. srpna jsme překročili hranice a v půl třetí hod. odpoledne jsme museli dvakrát na bodáky muž proti muži. Z naší setniny padlo 72 mužů do 8 hodin večer. Mezi padlými byl František Pokorný ze Slavče. Byli jsme poraženi, ústup byl hrozný. Po osmidenním ústupu jsme doběhli k pevnosti Přemyšl. Pak jsme táhli k Tarnopoli, Přerov. Veličce a Krakovu. Při stálém postupu jsme zastavili u města Jaroslavi. Já jako desátník jsem měl stráž o 5 mužích. Byli jsme přepadeni ruskou hlídkou a zabili mě 3 muže a dva byli zraněni. U Jaroslavi jsme byli 12 dní, načež jsme šli na pomoc 36. pluku. Zde v boji padl František Lajer z Habří (Šimanů). Zde jsme dostali první vši. V listopadu rozmohla se mezi vojskem cholera. V lednu 1915 jsme byli přiděleni k říšským Němcům. Začali jsme útočit. Po třídenním útoku jsme zajali 1100 mužů. Na naší straně padlo 800 mužů. Následkem tuhých mrazů mnoho našeho vojska omrzlo. Po ruské přesile jsme museli ustoupit. Při ústupu nás obklíčili a mnoho oddílů našich hlídek postříleli. Podařilo se Rusům i nás zajmouti. Hnali nás pak 3 dny pěšky. Pak nás naložili do vlaku, kterým nás vezli do Lvova – města v Haliči. Zde jsme dostali po té cestě poprvé jíst. Ze Lvova jsme museli opět pěšky až na ruské hranice do Tarnopole. Dále jsme jeli do Kyjeva, kde jsme pobyli 4 dni. Pak jsme 3 neděle stále jeli vlakem až 15. března 1915 jsme přijeli do turkestantského hlavního města Taškentu. Zde jsme nemohli ve zdejších kasárnách přejíti ani dvůr jak jsme byli vysíleni. Potrava, kterou jsme zde počali dostávat: 1 kg chleba napůl syrového. Třikrát denně čaj. Za 24 a 36 hodin pět lžic polévky z velbloudího masa a 5 dkg samotného masa, trochu pohanky nebo prosa. Každý se mohl hlásit o práci. Já jako tesař jsem šel k svému řemeslu. Hned večer jsem jel pryč. Ráno v 8 hodin jsme přijeli do města Čimkentu. Hned nás 3 muže poslali nakoupit potravu. Udělali jsme na dvoře jámu, do ní dali kotlík a už se vařilo. První potrava byla: čaj, rýže maštěná lojem. Fasovali jsme 1 kg pšeničného chleba. Obleky jsme též dostali nové. Spali jsme ve slámě. Nastala nám lepší doba, než byla dříve. Vzpomínka na domov až z Asie byla smutná. V červnu roku 1917 jsem dostal první dopis z domova. Největší mojí radostí bylo, že byli všichni živí a zdrávi. Netrvalo to dlouho, přestěhovali nás opět do zajateckého tábora. Nastal nám zase špatný život, měli jsme opět hlad a nečistotu. Já jsem zde ale zase dlouho nezůstal, šel jsem zase na práci jako tesař, a nebo truhlář. V Rusku náš tesař udělal víc a lepší práci než jejich truhlář. Dělal jsem tam až do 8. srpna roku 1918. Odtud nás mobilizovali do sovětský dílny. Tam jsem dělal pouze nábytek. Ale tam jsem měl takový hlad, že jsem odtud utekl. Dne 3. ledna roku 1920 jsem počal pracovati u jednoho tamního hospodáře ve vesnici Vresko u Radomu – rolník se jmenoval Alexaj Makahonov v ruské Asii. U něho jsem dělal nábytek a tesařskou práci, poněvadž si stavěl nový dům. Za 4 a půl měsíce jsem byl hotov. Na jeho žádost jsem u něho zůstal sloužit za čeledína, od června do září jsem měl vyjednáno pod 4 strychy pšenice nasít, vymlátit a čistou mu odevzdat. Za to jsem měl stravu, jeden oblek, ponožky, ručník a jedno prádlo. Začátkem října přišla zpráva, že pojedeme domů. Šel jsem do města, kdež jsem byl u kamaráda, který tam byl ženat. Připravil jsem si na cestu 2 pytle suchého chleba, 10 litrů omastku, 20 kg salámu, 12 kg špeku, 7 litrů pražené mouky. Za týden jsme vyjeli nákladním vlakem k Moskvě. Zde jsme si vyměňovali české peníze. Já jsem měl 36.000 ruských rublů, za které jsem dostal 400 korun. Dále jsme jeli k Petrohradu a pak do přístavu Revel u Baltického moře. Odtud jsme lodí pluli do německého přístavu Štětína. Odtud jsem se pak dostal do Československé republiky na Sylvestra 31. prosince 1920. Sloužil jsem od roku 1912 až do roku 1920, tedy 8 let a 3 a půl měsíce.
