K.u.K. IR 91

Karpatské bojiště, na kterém působil IR91 v zimě a na jaře 1915, se stalo jedním z nejtvrdších nasazení jednadevadesátníků během Světové války. Klimatické podmínky v horském terénu měly za následek, že i v době, kdy pluk nebojoval, byly na denním pořádku omrzliny, žaludeční katary, docházelo k případům sebepoškozování a sebevraždám. Přes to 91. pěší pluk byl v Karpatech schopen obdivuhodných výkonů při dobývání a bránění karpatských vrchů a průsmyků přes sněhové závěje.

Na karpatskou frontu dorazil pluk z jižních Uher Užockým průsmykem začátkem února 1915 a do prvního boje se zde dostal 15. února ve vrších severovýchodně od Kalnice. Po těžkých bojích zde dobyli kóty Stoly, Velký a Malý Žolobin. Zde také pluk zastihla tzv. Velikonoční bitva v Karpatech koncem března 1915, během které se ruské armádě díky několikanásobné početní převaze podařilo zatlačit rakouská vojska z karpatských průsmyků. Po průlomu u Gorlice začátkem května 1915 IR91 pronásledoval carskou armádu opět přes vrchy v prostoru mezi Cisnou a Wetlinou. 11. května 1915 pluk překročil řeku San.

Důstojníci IR91 v Karpatech rozmlouvají s Rusíny

Po více než jednom století jsme v červenci 2017 uskutečnili výpravu do míst bývalé karpatské fronty, kde bojovali vojáci budějovického 91. pěšího pluku. Navštívili jsme jejich bojové pozice, polní hřbitovy, kde dodnes odpočívají padlí jednadevadesátníci a další významná místa Světové války v Karpatech. Tato místa se dnes nacházejí na území Slovenska v Bukovských vrších (NP Poloniny)a Polska v Bieszczady Wysokie.

Na několik prvních dní se naším výchozím bodem stal autocamp ve východoslovenské Snině u Sninských rybníků. Jen kilometr odtud se nachází polní hřbitov na kótě 333, ale zde pohřbení vojáci padli již koncem roku 1914 a jednadevadesátníci zde tak být nemůžou. Nadějnějším se zdál epidemický hřbitov přímo ve Snině, ale podle místních údajů jsou zde v hromadných hrobech pohřbeni především zajatci.

Po příjezdu do Runiny následoval celodenní výšlap přes Smerkovicu, sedlo Zalomy, kudy IR91 procházel v květnu 1915, bývalou obec Ruské, kde se nacházejí dva obnovené vojenské hřbitůvky a tzv. Kamennou cestou, která se stala důležitou komunikací pro rakouskou i carskou armádu, do Ruského sedla na hranicích Slovenska a Polska. Dále cesta vedla přímo po hranici na kótu 1100 Kruhliak. Cesta je lemována zákopy a krátery, které pocházejí převážně z doby I. světové války, ale boje zde probíhaly i v roce 1944. Přímo na povrchu stezky jsme nacházeli střepiny granátů, těžký roztržený šrapnelový granát a dokonce lidskou klíční kost. Z Kruhliaku cesta vedla dál po hranici přes kótu 1037 Kurnikow Beskid, kde IR91 za silného deště nocoval pod celtami 8. května 1915 při pronásledování ruské armády. Pokračovali jsme přes kótu 1162 Plaša do sedla pod Ďurkovcem, odkud jsme sestoupili opět do Runiny. V Runině jsme nezapomněli navštívit ruský vojenský hřbitov. Řada zde pochovaných vojáků možná padla v boji s IR91.

Další výprava vedla po modré turistické stezce z Topoly do Ruského Potoka. V Topole u původního dřevěného kostelíka jsme nalezli další obnovený vojenský hřbitov, na kterém zcela jistě odpočívají i jednadevadesátníci. V okolí pluk ztratil 300 padlých, raněných a nezvěstných. Stezka do Ruského Potoka kopíruje obrannou linii, kterou IR91 bránil na přelomu dubna a května 1915. I když na mapě vypadá tato cesta poměrně krátká, v terénu je velmi špatně značená a většina cest je rozbahněných po stahování dřeva a někdy je třeba jít raději korytem potoka podle GPS navigace. Pamětnice v Ruském Potoce nám sdělila, že dříve po této cestě běžně chodili obyvatelé obou vesnic a také místní farář každý den do školy v Topoly. Zpáteční cesta do Topoly již vedla přes obec Kolbasov, kde se nachází další vojenský hřbitov dokonce se seznamem pochovaných. Na něm jsme sice žádného jednadevadesátníka neobjevili, ale většina jmen je očividně zkomolena.

Následoval přesun na polskou stranu Karpat přes Medzilaborce. Cestou jsme navštívili vojenský hřbitov v Pčoliné, kde leží 35 rakousko-uherských a ruských vojáků a vojenský hřbitov v Hostovicích, kde odpočívá 112 převážně rakousko-uherských vojáků. Hřbitov obnovili členové KVH Beskydy.

Následovala návštěva pro nás poněkud kontroverzní krypty v kostele v Osadném, kde je na odiv turistů k vidění otevřená šachta s kostmi 1025 vojáků padlých v širším okolí. Další ostatky 3000 vojáků, kteří se do krypty nevešli, je pohřbeno ve dvou masových hrobech na nedalekém civilním hřbitově.

V obci Výrava před Medzilaborci jsme nemohli vynechat zajímavou naučnou stezku, zřízenou opět členy KVH Beskydy. Jednosměrná stezka vede přes dochované zákopové linie, kde probíhaly tvrdé boje během tzv. Velikonoční bitvy v Karpatech. Na stezce leží hned tři polní vojenské hřbitovy: Pod Kobylou, Kóta 600 (Výšina smrti) a Zbudská Belá IV.

Na polské straně byla naší první zastávkou osada Majdan, kterou 13. února 1915 prošel IR91. Výchozím bodem další pěší tůry se nám stala obec Kalnica v údolí říčky Wetlina. Z původní obce se bohužel nic nedochovalo a veškerá zástavba je zde novodobá včetně kostela. Přímo nad obcí se tyčí kóta 929, na kterou jednadevadesátníci stoupali v únoru 1915 cestou na frontu. Sněhovými závějemi trval tento výstup tři hodiny.

Z Kalnice jsme vyrazili po proudu Wetliny do bývalé obce Jaworzec, která byla násilně vysídlena v roce 1947. Na místě obce je oplocena plocha civilního hřbitova. Je dost možné, že zde dodnes leží i jednadevadesátníci, kteří padli v bojích na vrších nad obcí. Následně jsme vystoupili na kótu 889 Krysowa, odkud IR91 v únoru 1915 vyrážel do útoku proti kótě Stoly, kterou se mu po urputném boji podařilo dobýt. Pokračovali jsme na kótu 922 Bukowina, kde byl 17. února 1915 raněn velitel IR91 plk. Steinsberger sibiřským ostřelovačem. Na vrcholu jsme dokonce nalezli krásně zachovalou pozorovatelnu, kde se mohlo plukovníkovo zranění odehrát. Pokračovali jsme na kótu 780 Velký Žolobin, o kterou jednadevadesátníci sváděli těžké boje. Nejdříve vrchol dobývali, což se jim podařilo díky nadporučíku Rudolfu Lukasovi, který ve sněhových závějích objevil skrytou cestu k ruským pozicím. Vrchol Žolobina tvoří plošina cca 100x100m, která je dodnes kolem dokola obehnána zákopem. Na této citadele následně vojáci IR91 odráželi ruské protiútoky. Ti, kteří zde padli, byli podle plukovní matriky pohřbíváni přímo na místě mezi zákopy. Teprve po letech byly tyto hroby vojáků exhumovány a přenášeny na oficiální hřbitovy. Přesto zde dodnes někteří jednadevadesátníci mohou být pohřbeni. Vrchol je doslova poset železem – střepinami granátů různých ráží a dalšími artefakty. Z předprsní zákopů lze přímo na povrchu sbírat vystřílené nábojnice, i plné náboje. Naše cesta pokračovala opět do údolí Wetliny a zpět do Kalnice přes zaniklou vesnici Lug. Ta spolu s nedalekým Zawojem sloužila jednadevadesátníkům jako týl. Přespával zde někde i polní kurát Jan Evangelista Eybl. V bývalém Lugu je opět oplocena plocha civilního hřbitova, kde teoreticky můžou být také pohřbeni jednadevadesátníci.

plukovník Steinsberger

Následoval přejezd do Zatwarnice nad řekou San. Odtud jsme pěšky vyrazili přes bývalé Hulskie do další zaniklé obce – Krywe. Cestou jsme obcházeli horu Stoly, která se stala dějištěm krvavých bojů jednadevadesátníků. Po druhé světové válce se tento vrch stan pro změnu místem tvrdých bojů mezi příslušníky UPA (tzv. banderovci) a sovětskými vojáky. Právě podpora ukrajinský nacionalistů se stala důvodem pro operaci Visla v roce 1947, kdy byly celé rusínské vesnice deportovány na území SSSR. V Krywem se dochovaly ruiny kostela s poškozeným hřbitovem. Naše cesta vedla po břehu Sanu. Právě blízko Krywe IR91 přebrodil San v květnu 1915 při pronásledování carské armády, která po průlomu u Gorlice byla na všeobecném ústupu. Došli jsme až do další zlikvidované vesnice Tworylne. Přímo o tuto ves svedli jednadevadesátníci boj v květnu 1915, když se Rusové marně pokoušeli zachytit na protějším břehu řeky. Opět jsme zde nalezli dva nově oplocené původní hřbitůvky. Jedná se vlastně o jeden hřbitov rozdělený cestou. Je dost možné, že vojáci, kteří padli při srážce v Tworylnem, zde byli pohřbeni. Přímo nad vesnicí se tyčí kóta 617 Malý Žolobin (dnes Tworylczyk), o který jednadevadesátníci svedli tuhý boj již v únoru 1915. Přímo na vrcholu a ve svazích se opět dochovaly zákopové linie a přímo v cestě jsme mohli sbírat šrapnelové kuličky. Překvapením byl vojenský hřbitůvek po vrcholem kopce, kterému v nedávné době místní lesníci obnovili ohrazení. Tento polní hřbitov byl zřízen v tarasu staré cesty (podobně jako hřbitov I/91 na Mrzlem Vrhu) a s největší pravděpodobností zde jsou pochováni právě vojáci IR91.

Při výpravě do Karpat nešlo vynechat navštívení pevnosti Przemysl. V ní sice jednadevadesátníci nikdy nebyli, ale stala se hlavním důvodem nasazení IR91 na karpatské frontě. Rakouská armáda se ale snažila vyprostit pevnost z obklíčení marně a ta byla nucena po třech měsících se v březnu 1915 vzdát. Dnešní polské obyvatelstvo si očividně tradici kdysi nejmodernější rakousko-uherské pevnosti nepřipomíná, ale přesto jsme zde nalezli malé soukromé pevnostní muzeum, které provozují členové místního vojenského spolku. V Przemyslu jsme navštívili forty XVI, XVIa a VIII.