K.u.K. IR 91

Tradice praporů vojenských jednotek habsburské armády sahá do doby třicetileté války, kdy právo na svůj prapor měla každá rota. Teprve od roku 1868 platila zásada pouze jednoho praporu pro každý pluk. C. a k. 91. pěší pluk patřil mezi nejmladší útvary rakousko-uherské armády, oficiálně založený k 1. lednu 1883 v souvislosti s reorganizací armády a navýšením počtu pěších pluků ze stávajících 80 na 102. Protože pluk neměl žádné vlastní starší dějiny, navazoval především na tradici starobylého píseckého 11. pěšího pluku. Také prvním velitelem pluku byl ustanoven plk. Anton Rischanek, rytíř z Kosnadolu, dosavadní velitel záložního velitelství č. 11 (v roce 1887 bude povýšen na generálmajora a převezme velení 58. pěší brigády v Terezíně). Mimo to byl III. prapor IR 91 postaven ze zrušeného V. praporu píseckého IR 11. S prvním velitelem plk. Rischankem převzal IR 91 také jako svou standartu praporec záložního velitelství č. 11 včetně stuhy věnované Její Jasností kněžnou Eleonorou Schwarzenberkovou, za svobodna princeznou z Liechtensteinu (1812-1873).

I když v době vzniku IR 91 již byly zavedeny vyšívané plukovní prapory s bílým polem určeným pro pěchotu, prapor převzatý po záložním velitelství č. 11 byl ještě malovaným modelem 1837 se žlutým polem. I když i později (ještě v době Světové války) byly zavedeny další nové modely plukovních praporů, IR 91 svůj starý malovaný prapor nikdy jiným nenahradil. Nebyl v tomto mezi jednotkami císařské armády žádnou výjimkou – z tradicionistických důvodů odmítaly pluky zavádět nové modely a zbavovat se svých historických praporů.

Plukovní prapor, druhý zleva pozdější velitel Rudolf Kiesswetter

Od roku 1893 sídlil štáb pluku s II. a III. praporem v Praze, kde byl uložen i plukovní prapor. Každý rok byl používán při slavnostní přísaze nováčků. Světová válka zastihla pluk v sestavě pražské 9. pěší divize a jeho první bojiště tak představovala srbská fronta. 31. července 1914 brzy ráno složili zmobilizovaní záložníci přísahu na vojenském cvičišti Čtyři Dvory u Českých Budějovic, samozřejmě za přítomnosti plukovního praporu. V té době byla čest nést prapor do boje svěřena 7. polní setnině (II. polní prapor) a funkcí praporečníka byl pověřen kadet Vojtěch Gerstner. Narodil se 28. listopadu 1889 ve vesnici Bojmany čp. 11 u Čáslavi, domovsky příslušný byl do Klášterce nad Ohří, kde před vojenskou službou pracoval jako adjunkt.

Do prvních bojů Světové války nastupovaly pluky habsburské armády pod rozvinutými prapory, tak jako za napoleonských a pruských válek. IR 91 se od 12. srpna 1914 účastnil první rakouské ofenzivy do Srbska – do prostoru pohoří Cer. 17. srpna se 9. pěší divizi podařilo dosáhnout masivu Tekeriše a to byl také nejzazší bod postupu. Prakticky bez vlastní dělostřelecké podpory začaly prořídlé rakouské jednotky ustupovat pod sílícím tlakem Srbů, kteří stihli přisunout značné posily. 19. srpna se IR 91 urputně bránil na kótě 367 Velka Glova a ztratil během tohoto jediného dne 27 důstojníků (padlých a raněných) včetně velitele pluku plk. Hermanna Ecchcer ab Echo und Marienberg, který vedl své vojáky v sedle koně a utrpěl průstřel obou stehen. V 11 hodin přišel rozkaz brigády ustoupit k severu na Rajin Grob. V tu chvíli pluk málem ztratil svůj praporec, jak si poznamenal plukovní pobočník: „Jedna plná trefa zasáhla praporníka pluku kadeta Vojtěcha Gerstnera od 7. polní setniny, že v půli přeražen skácel se do rozvinutého praporu, v jehož tkáni krev jeho dosud tkví na věčnou památku. Zkáza místo praporu zavlála nad jednadevadesátníky. V tom však přiskočil pěšák Arnošt Hischl od 10. polní setniny a pozvedl roztříštěný prapor.“ Nepohřbené tělo kadeta Gerstnera bylo ponecháno na bojišti. Jeho smrt dosvědčili očití svědci desátník František Depil a účetní šikovatel Jan Koschka.

Situace IR 91 na Velké Glavě 19. srpna 1914

Zachránce praporu Ernst Hirschl byl v pozdějších letech poněkud kontroverzní postavou. Narodil se v Českém Krumlově 1. listopadu 1888 do rodiny městského strážníka. Před válkou pracoval jako tovární dělník a byl již ženat. Za záchranu praporu byl vyznamenán a byla mu udělena dovolená. Po návratu k pluku byl na ruské frontě zajat a několikaletý pobyt v ruském zajetí ho silně levicově ovlivnil. V komunálních volbách 1919 získal v Krumlově nejvíce hlasů za Německou sociální demokracii a stal se prvním náměstkem starosty. V následujícím roce byl dokonce zvolen sám starostou. V té době přešel ke KSČ a začal organizovat stávky dělníků, za což byl několikrát vězněn. Roku 1926 byl zvolen za KSČ do parlamentu ČSR, ale již v následujícím roce byl ze strany vyloučen a zbaven i poslaneckého mandátu. Důvodem byl zhýralý život, problémy s alkoholem a dluhy, kvůli kterým zpronevěřil část odborových fondů. Ve 30. letech začal sympatizovat s národním socialismem a v roce 1938 již byl horlivým nacistou. Jako horlivý nacista se choval ještě v květnu 1945 při potlačování povstání ve Zlaté Koruně, kde velel jednotce Volkssturmu. 12. března 1946 byl mimořádným lidovým soudem odsouzen k trestu smrti a popraven.

Ernst Hirschl

Podobné zkušenosti s nasazením plukovních praporců měla i většina ostatních jednotek. Pro krásně barevné prapory nebylo v době kulometů a šrapnelů již místo. Nejpozději do konce roku 1916 tak byly všechny plukovní prapory stahovány do sídel náhradních praporů. Náhradní prapor IR 91 sídlil od května 1915 v Brucku nad Litavou. Poškozený a zakrvácený prapor zde byl důstojníky i obyčejnými vojáky uctíván jako vzácná relikvie. V roce 1918 uvažoval štáb praporu o zřízení plukovního muzea po vzoru jiných jednotek (např. jindřichohradeckého IR 75), kde by byl plukovní prapor uložen. V té době se také mluvilo o opětovném přestěhování náhradního praporu do Českých Budějovic a se zřízením muzea se zřejmě čekalo až na toto přestěhování. Když do Brucku dorazily zprávy o hroutící se frontě a vyhlášení samostatné ČSR, náhradní prapor se začal rozpadat, vojáci vydrancovali sklad zásob a svévolně opouštěli útvar. 1. listopadu 1918 zorganizoval hejtman Václav Urban přesun zbytku náhradního praporu do Čech. Velitel náhradního praporu pplk. Jausen zůstal v Brucku až do 29. ledna 1919, kdy se z rozkazu vídeňského ministerstva přesunul s posledními 18 důstojníky a 20 muži do Enns u Lince, kde byl náhradní prapor oficiálně zrušen. Sem byl také převezen plukovní praporec.

V době první ČSR bylo problematické zakládání veteránských spolků bývalých „austrijáků“. Aby vznikla jakási obdoba Čs. obce legionářské, bylo zcela nemyslitelné. Bývalí jednadevadesátníci (především důstojníci německé národnosti) tak svůj spolek založili ve Vídni pod názvem „Kameradschaftsbund der Angehörigen des ehemaligen Infanterieregimentes Nr. 91 in Wien“ s pobočkou v Linci. Právě linecká skupina pak iniciovala zřízení jediného oficiálního památníku IR91 u rakouského Pöstlinbergu, na který se podařilo nainstalovat původní pamětní desku ze zničeného památníku IR91 u Jamiana na italské frontě. Hnacím motorem spolku byl bývalý velitel pluku Rudolf Kiesswetter, který se snažil udržovat vztahy i se svými bývalými vojáky, žijícími v ČSR. Vídeňský spolek stál také za vydáváním sešitů Böhmerwalds Söhne im Felde v Českých Budějovicích v letech 1924 – 1928. U lineckého spolku byl až do roku 1938 uložen plukovní prapor.

V popředí sedící npor. Franz Troschl - pozdější předseda linecké pobočky veteránů IR 91

Po anšlusu Rakouska v březnu 1938 nacisté likvidovali veteránské spolky a nahrazovali je několika oficiálními nacistickými organizacemi. Aby nepadl prapor do rukou hitlerovcům, byl tajně převezen na území ČSR do Českého Krumlova a uložen na zdejším zámku. Zde nakonec padl nacistům do rukou po záboru pohraničí v říjnu 1938. Z té doby také pochází poslední známá fotografie praporu s popiskem, že měl být prapor odevzdán Adolfu Hitlerovi. Ten Krumlov navštívil 20. října 1938, ale o předání praporu neexistuje žádný záznam a je pravděpodobné, že by se tím nacisté pochlubili v novinách. Stopa po praporu se tak ztrácí. Věříme, že dodnes je plukovní prapor IR 91 někde v zapomenutí uložen. Například v depozitáři státního zámku Hluboká nad Vltavou se dodnes nachází plukovní prapor maďarského IR 25, jehož náhradní prapor sídlil v roce 1918 v Českých Budějovicích a po vyhlášení republiky opouštěl město značně chaoticky.

Poslední známá fotografie praporu IR 91 ze října 1938 v Krumlově - již v rukou nacistů

Současný spolek Jednadevadesátníci se v roce 2018 rozhodl znovu oživit tradici plukovního praporu IR 91, pod nímž bojovalo 20-25.000 jihočeských mužů a 5000 z nich ve Světové válce padlo. Realizace se ujal profesionální výrobce historických praporů mistr Jan Juna, který prapor ručně namaloval dobovými technikami a respektoval určité odlišnosti od vzoru 1837, patrné z dobových fotografií a které pravděpodobně souvisely s původním určením praporu pro záložní velitelství č. 11. Spolek prapor používá jen při skutečně slavnostních příležitostech. Zatím se tak prapor objevil na veřejnosti v dubnu 2019 v Linci na tzv. Frühjahrsparade, což je tradiční velké setkání veteránských spolků bývalé c. a k. armády ze všech nástupnických zemí Rakouska-Uherska. Podruhé se prapor objevil při příležitosti vysvěcení hrobu a zádušní mše za polního zbrojmistra Ludvíka Pávka v Lišově 10. června 2019.

Dne 21. října 2019 byl prapor slavnostně posvěcen u příležitosti mše svaté za blahoslaveného císaře a krále Karla I. Prapor posvětil děkan Zdeněk Mareš v českobudějovické katedrále sv. Mikuláše. Patronaci nad praporem převzal Lukáš Pavlík – člen Řádu sv. Jiří – evropského řádu Domu Habsbursko-Lotrinského.