Nekrolog majora Rudolfa Lukase
Nekrolog majora Rudolfa Lukase napsal štábní kapitán Brabec, otištěn byl ve čtrnáctidenníku Svazu československého důstojnictva „Důstojnické listy“ č. 10 (1939).
Zemřel kamarád.
22. února 1938 zemřel v Praze major konc. Rudolf Lukas, vedoucí kanceláře OKV. ve věku 51 let. Všichni, kdo jsme ho blíže znali, byli jsme překvapeni jeho náhlým odchodem. Byl to dobrý kamarád, a ač německé národnosti, vždy poctivě věnoval všechny své schopnosti službě a zajímal se vždy o kulturní věci našeho národa. Nevědomky zasáhl i do sféry naší literatury. Jaroslav Hašek zvěčnil jeho postavu jako nadporučíka Lukáše v svém Švejkovi. Často jsme o tom debatovali a tu nám řekl mnohou zajímavou podrobnost o Haškovi i o figurkách jeho Švejka.
Hašek sloužil u jeho roty u býv. 91. pěšího pluku v Budějovicích, sloužil prý celkem dobře, byl chytrý, ve službě spolehlivý a byl u jeho roty jako svobodník i v poli na ruské frontě. Kde však byla nějaká legrace, nikdy prý Hašek nechyběl. Jen namátkou nám vyprávěl, jak ho jednou poslal jako velitele s četou zajatých Rusů k velitelství divise. Hašek, ač měl od něho rozkaz, aby jim odebral pušky, to neudělal, neboť asi věděl, že ti Rusové jsou celkem rádi, že to tak dopadlo, a klidně s ním a stráží šli i se svou výzbrojí. Ovšem před barákem velitelství měl nápad a poslal jednoho z Rusů i s puškou dovnitř a tam byl poprask, že Rusové na velitelství vtrhli. To polekání vysokých pánů ovšem odskákal Lukas. O vojenském chování Haškově dal nám číst od něho dlouhou báseň, kterou mu napsal v poli. Je sice v žertovném slohu, ale čiší z ní velká nenávist k Rusům. Domnívali jsme se, že tu báseň mu Hašek napsal jen proto, aby snad měl dobrou vojnu, ale to Lukas rozhodně popíral.
Švejk sám podle Lukasova názoru je figura, k níž byl modelem jednak Hašek sám, jednak Lukasův sluha Strašlipka, ještě dnes žijící. Ta historka se psem a plukovníkem se skutečně stala, ovšem ne Lukasovi a ne za války, ale ještě v míru a jinému důstojníkovi. Vojín Baloun je líčen dosti věrně a skutečně to byl velký žrout. Poručík Dub též existoval, ovšem jméno bylo jiné. Sám Lukas se na svůj portrét ve Švejku trochu zlobil, protože na něho Hašek navěsil kdejakou historku z pluku a urážel ho na jeho důstojnické cti, které byl zesnulý vždy velmi dbalý. Časem se však celkem se vším smířil a byl přesvědčen, že ten Hašek ho měl přece jen rád, a ublížil-li mu svým dílem, nebyl si toho asi vědom. Často jsem ho žádal, aby sepsal své vzpomínky na Haškovu službu, on však to stále oddaloval až do pense, ale nedočkal se jí.
Ty, mrtvý kamaráde, jistě by ses na mne za tyto řádky zle rozkatil, ale odpusť mi, musil jsem na tebe takto vzpomenout za to, žes byl dobrým vojákem se zlatým srdcem od počátku své služby až do smrti.
