Jan Vaněk
Jan Vaněk se narodil 23. května 1888 v pražském Žižkově. V Praze se vyučil drogistou a po vyučení a odsloužení tří roků vojenské prezenční služby vykonával praxi v Kralupech nad Vltavou u drogisty Josefa Kysely v Jungmannově ulici. V Kralupech už se usadil natrvalo a roku 1913 zde zakoupil dům čp. 95 na Palackého náměstí. Dům odkoupil od lékárníka Jaroslava Pacovského, který zde provozoval lékárnu a také drogerii. Vaněk oba obchody spojil ve velký drogistický obchod. Shodou okolností je zde drogerie dodnes.
(mestokralupy.cz)
Hned při mobilizaci v červenci 1914 musel Vaněk jako záložní účetní poddůstojník narukovat k 91. pěšímu pluku do Budějovic a drogistický obchod musela vést jeho manželka Božena. Začátkem srpna 1914 odjel s plukem na srbské bojiště a zde se stal již v srpnu vůbec prvním jednadevadesátníkem, který byl vyznamenán medailí za statečnost. Tu obdržel za to, že bez únavy celý den odvážel z bojiště raněné důstojníky a vojáky. Rozhodně tak nešlo o žádného ulejváka, který zrovna fasoval rum, když byl šturm, jak později vylíčil spisovatel Hašek. S 91. plukem Vaněk prodělal celou srbskou anabázi a také přesun na karpatské bojiště začátkem roku 1915. Odtud putoval v 1. března 1915 do nemocnice, pravděpodobně s omrzlinami. Po vyléčení se navrátil k náhradnímu praporu 91. pluku a zažil tak ještě jeho stěhování z Budějovic do Brucku nad Litavou. A odtud také 30. června odjel s pochodovou setninou vlakovým transportem opět na východní frontu.
Od 5. července vojáci pochodovali Haličí přes Sambor do Jaktorowa. 14. července 1915 byl Vaněk opět vyznamenán za svou bojovou činnost v Karpatech. 10. července po doražení k hlavnímu svazku pluku, byl Vaněk zařazen k 11. polní setnině. Při následujících pochodech byla Vaňkovou prací zajišťovat pro setninu místo pro nocleh. 25. července se zúčastnil útoku na ruské zákopy za silného deště a bahna. Vesnice Poturzyca sice byla dobyta, ale 11. setnina měla nyní jen 58 mužů. O pár dní později musela být vesnice ale opět vyklizena. 3. srpna 1915 Vaněk s plukem překročil řeku Bug a ocitl se tak na území carského Ruska. 18. srpna 1915 byl Vaněk dekorován bronzovou medailí za statečnost. 7. září 1915 byl plukovním rozkazem povýšen. 14. září 1915 Vaňkův prapor odrazil ruský útok. 21. září selhal sousední maďarský pluk a jednadevadesátníci museli před ruským útokem ustoupit. V té době nadporučík Lukas dočasně velel II. praporu a velení 11. setniny s Vaňkem se ujal záložní důstojník, který ale svou nezkušeností způsobil jen vyčerpání mužstva. 24. září 1915 došlo ke katastrofě, když nečekaným ranním ruským útokem padlo mnoho rakouských vojáků do zajetí. U 91. pluku to postihlo především III. prapor, ze kterého i s Vaňkem zbylo pouhých 60 mužů a z 11. setniny 10 mužů. Do zajetí tehdy u Chorupan upadli i Jaroslav Hašek a František Strašlipka.
(svejkmuseum.cz)
2. října 1915 byl Vaněk povýšen na štábního šikovatele. 7. října už prapor III/91 u Chorupan opět odrážel ruské útoky. Začátkem listopadu se pluk přesunoval na italské bojiště a mezi tím 8. listopadu 1915 Vaněk obdržel od armádního velitelství písemně nejvyšší pochvalu za jeho službu. 2. prosince nastoupil zaslouženou dovolenou a 22. prosince už byl opět u pluku. Druhé válečné vánoce tak strávil v poli. Od nového roku velel četě. 26. ledna 1916 byl raněn a v obvazech dopraven do polní nemocnice. Přes Lublaň a několik dalších nemocnic se dostal do vojenské nemocnice ve Vídni. Po vyléčení a dovolené nastoupil začátkem června 1916 k náhradnímu praporu 91. pluku v Brucku nad Litavou. 8. července 1916 onemocněl, ale na vlastní žádost nebyl poslán do špitálu a místo toho mohl strávit 8 dní dovolené doma v Kralupech u rodiny. Po návratu do Brucku vykonával různé funkce u praporu, například eskortu vězňů do Vídně. Po zbytek roku trpěl Vaněk zdravotními problémy, pravděpodobně následkem lednového zranění a tak střídal pobyt v rekonvalescenčních střediscích s dovolenou a službou u náhradního praporu.
Na italské frontě, Vaněk v popředí. (svejkmuseum.cz)
Koncem března 1917 už byl Vaněk opět u pluku na italské frontě. 28. dubna 1917 musel být pro úplné vysílení odeslán opět do nemocnice, kde bylo zjištěno, že Vaněk má rozšířené srdeční komory a slabý srdeční tep při velmi vysokém krevním tlaku. 14. června ač sám ve stavu nemocných, měl na starost přepravu 49 nemocných vojáků z Vídně do pražské nemocnice. Zde se mohl léčit doma v Kralupech a jen jednou za čas se musel dostavit do lazaretu k prohlídce. Od 4. října musel ale pobývat přímo v nemocnici na Smíchově. Teprve 20. března 1918 se opět hlásil v Brucku u náhradního praporu. Koncem měsíce byl sice opět v Praze, ale lékařskou komisí byl tentokrát uznán schopným služby v poli. Od 26. dubna 1918 velel v Brucku četě 3. setniny nováčků, které výcvikem připravoval pro nasazení na frontu. 18. května 1918 byl Vaněk přeložen ke štábu 75. pěšího pluku v uherském Debrecíně. Zde měl na starost transporty raněných do nemocnice v Praze. Začátkem července po vlastní žádosti už ale opět cvičil nováčky v Brucku nad Litavou. Celý srpen 1918 mohl trávit zdravotní dovolenou doma v Kralupech a tak mohl být u narození své dcerky Boženky 21. srpna (později provdaná Zemanová).
(svejkmuseum.cz)
31. října 1918 zažil Vaněk v Brucku rozpad náhradního praporu a sám se chtěl dostat co nejdříve vlakem do Čech, ale vypravený vlak byl přeplněn a tak raději v Brucku zatím zůstal. 1. listopadu zažil rabování vojenských skladů, poté co důstojníci vojákům odmítli vydat nové uniformy a boty. Vaněk ve svém deníku vzpomíná, že si tehdy také vzal nové boty, nic jiného po eráru nechtěl. V noci na 2. listopadu dojel vlakem do Vídně. Tady se mu podařilo dostat oknem do přeplněného vlaku, odjíždějícího do Brna. Tak se ještě ten den dostal konečně domů do Kralup ke své rodině. 5. listopadu se dobrovolně přihlásil do čs. národní stráže a vykonával následně strážní službu na nádraží. Po uklidnění revolučního období se konečně mohl věnovat svému obchodu a především rodině, které věnoval alespoň malou vzpomínku téměř v každém zápisku svého deníku. Bohužel válečné útrapy si vyžádaly krutou daň a Jan Vaněk již 25. srpna 1927 ve věku pouhých 39 let zemřel. Pochován byl v Praze na Olšanském hřbitově, v současné době byl rodinou jeho hrob přenesen na hřbitov v Kralupech nad Vltavou.
(mestokralupy.cz)
Hrob v Kralupech nad Vltavou. (vets.cz)
