Chotýčany
1. května 1927 byl na chotýčanské návsi blízko kapličky instalován pomník padlým od českobudějovického kamenosochaře Háry. Cena pomníku byla 5 300 Kč, peníze byly vybrány sbírkou. Pomník původně zdobilo vyobrazení českého lva trhajícího rakouského orla. Tento obrázek se stal závadným v době německé okupace a někdy během roku 1942 byl na příkaz německých orgánů odstraněn. Nepomohlo ani maskování obrázku břečťanem. Po roce 1990 byl pomník opraven a opatřen novým obrázkem, bohužel ale zcela jiným, neutrálním. Historická předloha nebyla respektována.
Karel Šimek se narodil 28.12.1893. Při mobilizaci byl 25.8.1914 odveden k 91. pluku do Českých Budějovic, odkud v říjnu 1914 odjel na srbské bojiště, kde byl 19.11.1914 raněn do hlavy a nohy šrapnelem a cestou do nemocnice téhož dne zemřel. Místo úmrtí neznámo. 20 let.
Jan Šimek se narodil 5.5.1889. Presenční vojenskou službu si v letech 1910-1912 odsloužil v Praze u 91. pluku a několik týdnů v Českých Budějovicích. Při mobilizaci 27.6.1914 narukoval k 91. pluku do Českých Budějovic, odkud 1.8.1914 odjel do Srbska, kde se účastnil krutých bojů. U Lajkovič byl 20.11.1914 zasažen střepinami granátu do hlavy a v několika okamžicích zemřel. 25 let.
Josef Srnec se narodil 26.2.1895. 15.3.1915 narukoval k 29. zeměbraneckému pluku. Již téhož roku byl na ruské frontě zajat, ale nemohl vstoupit do českých legií, protože byl pod dozorem bolševiků. Cestou k domovu pobyl celý rok 1917 v Rumunsku, odkud se nemohl dostat dál. Domů do Chotýčan se dostal o vánocích 1918. Cestou ale nastydl a již 4 dny po návratu – 2.1.1919 zemřel. V Rusku byl celou dobu s doudlebským mlynářem Františkem Šejkarem, byli upřímní a nerozluční přátelé. 23 let.
Petr Klojda se narodil v roce 1888 a tříletou presenční vojenskou službu odsloužil u polního dělostřeleckého pluku 24. Během mobilizace byl přidělen jako jezdec k 1. armádnímu sboru v Krakově. Se svým plukem odejel na srbské bojiště k Bělehradu. Zúčastnil se všech polních tažení až do posledního ústupu. Podle ústního podání jeho kamarádů byl celou dobu zdráv, až byl s plukem přeložen do Karpat, kde kromě válečných hrůz zažil také velký hlad a zimu. Onemocněl a byl dopraven do nemocnice v Košicích, kde zemřel na tyfus 13. Dubna 1915. 27 let.
Václav Klojda se narodil 5.8.1883 a aktivní vojenskou službu si odsloužil u 24. dělostřeleckého pluku. Odjel na srbské bojiště a později na ruské. Jako těžce nemocný byl dopraven do polní nemocnice v Bahnici, kterou v polovině dubna 1915 zabrali Rusové. Od té doby zůstal nezvěstný a jiných zpráv o něm nepřišlo. Jest domněnka, že zemřel v této nemocnici po záboru ruskou armádou. 32 let.
Václav Štěch se narodil 1. 11. 1878 v Holušicích čp. 52 (okr. Blatná) a 16. 3. 1910 se v Ševětíně oženil s Marií Žahourkovou. Krátce před vypuknutím světové války žili manželé v Chotýčanech. Podle místa narození spadal do píseckého doplňovacího okresu, a proto také narukoval k 11. pěšímu pluku. V jeho řadách padl 22. června 1915 u obce Glimia v Haliči, pochován byl tamtéž druhého dne. Bylo mu 36 let.
Josef Vojta se narodil 12. 2. 1876 v Chotýčanech čp. 23 (rodiče Josef Vojta a Marie roz. Pavlečková) a 8. 1. 1910 se v Hluboké nad Vltavou oženil s Marií Zeidlerovou z Dasného čp. 12, kam se za ní přiženil. Do světové války vstoupil v řadách 91. pěšího pluku a 24. září 1915 padl u Chorupan na Volyni. Pochován byl tamtéž ve stejný den. Bylo mu 39 let. Jeho jméno je uvedeno i na pomníku padlých v Hluboké nad Vltavou.
Karel Šimek se narodil v roce 1893. V roce 1914 byl odveden a 26. 7. 1914 narukoval v Jarošově u Jindřichova Hradce k 10. dragounskému pluku a prodělal zde výcvik. Nejprve byl přidělen k dopravování vycvičených koní – remund – na ruskou frontu. Později přidělen k pěchotě a 14. srpna 1915 byl u Drestu raněn granátem, který mu urazil obě nohy. Citace dopisu, který naposledy poslal své matce: „Drahá matičko a tatínku, moc se na Vás těším a přeji si vrátit se na rodnou chaloupku. Jen Vás prosím, nelekejte se a neplačte, až dorazím domů, už nepřijdu po nohou, ale po rukách. Šrapnel mi vzal obě nohy.“ Karel Šimek se už domů nestihl vrátit. Dostal sněť a 17. září 1915 zemřel, pochován byl pravděpodobně v Ivangorodě. Bylo mu 22 let.
František Homan se narodil v roce 1882 a činně sloužil v letech 1902-1905 u 91. pluku. V mobilizaci narukoval hned při první výzvě do Českých Budějovic, odkud byl přeložen k 28. zeměbraneckému pluku do Benešova u Prahy. Po odejetí na srbské bojiště byl brzy zajat. Jeho manželka obdržela dopis psaný 24.10.1914, kde udává asi svou první adresu – Dobryčev u Čuprie v Srbsku u Niše. V zajetí byl dlouho zdráv. Spoluzajatec Václav Král dopisem z 23.3.1916 oznámil jeho smrt: Začaly mu otékat nohy, potom ruce, konečně i prsa měl celá zateklá a ve velikých bolestech v noci 30.11.1915 zemřel. Týž Král ještě s jedním kamarádem jej pak pochovali. 33 let.
František Pavlíček se narodil 16.9.1889. Odveden byl v roce 1909 k 91. pluku do Českých Budějovic, kde sloužil rok a dva roky v Praze. 27.7.1914 byl odveden opět do Českých Budějovic a hned s 1. pochodovou setninou odjel do Srbska, kde byl 15.8.1914 u Šabce raněn do lokte pravé ruky a byl na měsíc umístěn do nemocnice v Budapešti. Poté dostal 15.9.1914 4 týdny dovolenou, po které byl v Budapešti přidělen ihned k pochodové setnině a za měsíc již byl na ruské frontě v Karpatech, kde byl měsíc a omrzly mu zde obě nohy. Byl dopraven do nemocnice v Mostu nad Litavou a do Velsu, kde byl 3 měsíce. Po propuštění z nemocnice byl ihned přidělen k 19. pochodové setnině do Itálie do Nabreziny u Gorice. Zde při 8. ofenzivě 6.8.1916 padl v boji u Januana, kde byl i pochován. Krátce před smrtí byl povýšen na svobodníka. 26 let.
František Mrázek se narodil v roce 1877. Činně sloužil 3 roky u 10. dragounského pluku v Přerově. Za mobilizace nastoupil službu v Korutanech, kde byl přidělen jako řezník do vojenské zásobárny. Z Korutan se dostal do Albánie. Žádné bitvy se nezúčastnil a zemřel 8.9.1916 na zimnici – malárii a byl pochován v Diavě na řeckokatolickém hřbitově. 39 let.
Václav Novotný se narodil v roce 1877. Odveden byl v květnu 1915 k trénu 91. pluku, kde opravoval koňské postroje. 21.5.1917 se utopil v řece Savici u Zlatorohu u Gorici. 40 let.
Na pomníku padlých v Chotýčanech chybí 13. válečná oběť, kterou bylVojtěch Marek. Narodil se 18.11.1896 a odveden byl roku 1915 k zeměbraneckému pluku 29 v Českých Budějovicích. V září 1915 odjel na frontu do Jizerné v Haliči. 13. a 14.9.1915 se zde účastnil veliké kruté bitvy u Tarnopole, kde rakouská armáda utrpěla velkou porážku a ustupovala až ke Kozlovu. Ústup přežil Marek bez pohromy. Od té chvíle až do července 1916 prožíval zákopovou válku. V dubnu 1916 byl přidělen jako pomocník k plukovnímu lékaři a byl stále na obvazišti. V září 1918 byl i s plukovním lékařem přeložen na italskou frontu, kde byl až do převratu. Domů se navrátil 5.11.1918 a již za týden 12.11.1918 byl znovu povolán k 91. pluku do Českých Budějovic. 20.12.1920 byl propuštěn na trvalou dovolenou. 1.11.1924 byl povolán na cvičení, kterého se ale již nemohl účastnit kvůli válečnému následku – těžké plicní chorobě, na kterou zemřel 19.11.1924. 28 let.
