Josef Švejk, syn Jaroslava Haška
Když se řekne „Češi v první světové válce,“ většině lidí se vybaví Haškův dobrý voják Švejk. Díky němu je dokonce budějovický 91. pěší pluk nejznámějším útvarem rakousko-uherské armády v Čechách, kterážto okolnost dokonce zvedá ceny sběratelských předmětů, spojených s IR 91. Značná část vojenských historiků a členů klubů vojenské historie, kteří se zabývají rakousko-uherskou armádou, zazlívá Haškovi, že svým prostoduchým Josefem Švejkem pohanil památku českých vojáků, kteří bojovali v řadách c. a k. armády. Ti skutečně nebyli žádnými Švejky a důkazy o jejich hrdinství a udatnosti nalezneme v každém dochovaném osobním deníku, i ve strohých vojenských hlášeních s návrhy na vyznamenání českých vojáků za statečnost.
Drtivá většina televizních diváků, kteří s potěšením každý rok znovu shlédnou herecký výkon Rudolfa Hrušínského v roli Josefa Švejka, neví vůbec nic o tom, co jejich předci v době první světové války dělali a prožívali. Opravdu tedy může Hašek a jeho Švejk za to, že dnes potomci „zelených ďáblů,“ „pražských dětí,“ „pětatřicátníků“ a dalších, hledí na naše předky Švejkovýma očima? Není házení viny na Haška a Švejka pouhým alibismem? Poválečné osudy našich pradědů nebyly veselé. Jejich „austrijácká“ minulost měla být zapomenuta a švejkovské vnímání tak bylo nepřímo podporováno i legionářskou propagandou první republiky. Dnešní zkreslené – švejkovské – vnímání rakousko-uherských vojáků je výsledkem většinové neúcty a nezájmu o historii vlastní země a vlastních předků.
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války jsou bezesporu geniálním literárním dílem, ale ničím víc. Kromě toho dnešní čtenář k Haškovu románu přistupuje jinak, než čtenář 20. let 20. století, který ještě velice dobře na vlastní kůži znal všechny reálie a události, které Hašek popsal a podle toho k románu tehdejší čtenář také přistupoval. Navíc, čteme-li román skutečně pozorně, zjistíme, že vlastně popisuje samé osobní lidské tragédie, končící často krutou smrtí. Jen Hašek dokázal najít cestu, jak o těchto tragédiích, které byly v době války něčím zcela normálním, psát s humorem.
V této rubrice naleznete životopisy některých skutečných historických postav 91. pěšího pluku, které Hašek ve svém románu ztvárnil. Zjistíte tak, že ve většině případů byla realita zcela jiná a Hašek si tak spíše vypůjčoval jména pro své osobité románové postavy.
